Konceptuální umění jako náhrada skutečných hodnot

Odosobnění dnešního světa se netýká jen nás samých, našeho nitra a našich postojů v běžném životě, ale výrazně se dotýká i výtvarné kultury. Stejně jako posouváme hranice digitálního světa, odosobňuje se i náš výtvarný projev, ve kterém ztrácíme spojení s našimi předky, s hodnotou řemesla a původními motivy vedoucích nás k samotné tvorbě.

Tvoříme bez srdce
Výtvarné umění se stalo v posledních třech desítkách let něčím zcela výlučným pro omezenou část publika. Zcela se oddělilo od pohledu běžného člověka a ztratilo veškeré kořeny spojené s naší minulostí, odpoutalo se od tradic našich předků a popřelo veškeré hodnoty.
Konceptuální tendence, které v současné době hýbou světem výtvarného umění a jsou k vidění všude od galerií typu Mumok až po aukční síně jako je Sotheby´s, potlačují náš skutečný cit a učí nás dívat se na svět skrze odborné názory a publikace, bez nichž není pochopení současného umění téměř možné. Zatím co starší generace měly možnost zajít si do galerie na výstavu tradiční malby nebo kresby, nás čekají žraloci naložení ve formaldehydu od Damiena Hirsta nebo rozestlané postele s použitými prezervativy od Tracey Emin.
Pocitům a procítěnosti výtvarného díla nenapomáhají ani dílny, ve kterých jsou plátna tvořena jako na běžícím páse. Oproti romantické představě starých mistrů s prsty od barvy a modelkou v ateliéru, tu dnes máme rozlehlé haly, ve kterých tvoří desítky najatých „umělců“ podle předem zadaných parametrů. A tak vznikají nekonečné řady pláten s barevnými kolečky, jichž se ruka mistra téměř ani nedotkla a jejichž hodnota tkví pouze v podpisu té pravé ruky.

Vše začíná u studentů výtvarných škol
Vedle starších generací, jichž se konceptuální tendence v umění dotkly nejvíce, je tu právě generace studentů, kteří se postupně začínají bouřit proti stávajícímu systému a mají snahu vyhledávat původní hodnoty tradiční kresby. Hodnocení výtvarných děl je však velice neobjektivní a tak i když mají někteří snahu navracet se ke kořenům svých předků, mnohdy je tu tenká hranice mezi tím co si ještě můžou dovolit a co už by vedlo k ukončení jejich studia na výtvarné škole. Proto dokud budou podobné pokusy pouze ojedinělé, těžko se můžeme dočkat větší proměny současné výtvarné scény. Teprve až se studenti budou schopni hromadně postavit za své, může dojít k větším změnám.